Rostliny bohů

Málo knih v tomto oboru má takovou autoritu jako Rostliny bohů. Richard Evans Schultes strávil desítky let v Amazonii a de facto založil obor etnobotaniky; Albert Hofmann syntetizoval LSD a izoloval psilocybin; Christian Rätsch, který knihu pro vydání z roku 2001 přepracoval a rozšířil, byl přední německojazyčnou autoritou na psychoaktivní rostliny. Společně vytvořili dosud nejčtivější přehled toho, jak lidské kultury využívaly halucinogenní rostliny — peyotl, psilocybinové houby, ayahuasku, ibogu, muchomůrku červenou, konopí, durman, San Pedro, semena povijnice a další — v rituálu, léčení i každodenním životě.

Kniha má tři části. Úvodní oddíl vysvětluje, co halucinogeny jsou, jak působí na organismus a jak jsou rozšířeny po světě, přičemž Hofmannova chemie je zpřístupněna jasnými schématy tryptaminů, fenethylaminů a dalších molekulárních rodin. Následuje lexikon 97 rostlin s botanickými ilustracemi a jednoodstavcovými shrnutími. Jádrem knihy je třetí část: čtrnáct dlouhých kapitol, každá věnovaná jedné významné rostlině nebo skupině rostlin, ilustrovaných fotografiemi, historickými rytinami a domorodým uměním. Text je odborný, ale nikdy suchý, a grafická úprava — jde o velkoformátový, bohatě ilustrovaný svazek — z ní dělá knihu k listování stejně jako ke čtení. Jejím omezením je záběr: pojednává o rostlinách a houbách v tradičních kulturách, takže LSD, MDMA a moderní klinický výzkum zmiňuje jen okrajově.

Mikrodávkujícím nabízí něco, co literatura o protokolech nabízí jen zřídka: kontext. Pochopení, že psilocybinové houby byly ve Střední Americe ceremoniálně užívány po tisíce let, že meskalinové kaktusy jsou v kulturách, které je znají nejlépe, svátostí a ne rekreační drogou, a že dávka, příprava a prostředí byly vždy obklopeny pravidly, mění přístup i k dávce pod hranicí vnímání. Kniha také jasně ukazuje, jak úzké je moderní zaměření na dvě nebo tři látky ve srovnání s lékopisem, který lidé ve skutečnosti prozkoumali.